To, že jsou Pardubice výkladní skříní trolejbusové dopravy v České republice není zřejmě potřeba
čtenářům těchto stránek nikterak zdůrazňovat. S tímto dojmem jsme také, plni očekávání, vyrazili do
města, kterému už snad nikdo s přespolních neřekne jinak, než Perníkov, na 55 oslavy vzniku místního
Dopravního podniku. Cesta z Ústí probíhala hladce a malým zpestřením byla zastávka v Liberci, kde jsme
se zastavili pro zbytek redakce. Došlo i na fotografováním prototypu autobusu Tedom, který se zcela náhodou
objevil na terminálu Fugnerova. V Pardubicích jsme to vzali opravdu z kraje, tj. první zastávka byla na
smyčce Lázně Bohdaneč, kde nás uvítal průjezd historického vozu Škoda 8 Tr. Odolali jsme svezení a
odměnou nám byl příjezd dalšího historického vozu, tentokráte Škoda 14Tr. Protože tato smyčka je poměrně
často fotografovaným místem, rozhodli jsme se o malou improvizaci v podobě zastávky na komunikaci mezi
Bohdančí a Semtínem. Vzhledem k malebnosti tohoto místa se zde vydařily zcela pozoruhodné fotografie.
Po té výprava pokračovala dál, i když ne zcela přímo do dukelské vozovny. Dalším pozoruhodným místem,
které přímo vybízí k zastavení jsou Ohrazenice, tj. konečná autobusové linky č. 6. Cestou obdivujeme
provedení smyčky u Globusu, kde pevné uchycení trolejí umožňuje zcela plynulý průjezd trolejbusů. Na
smyčce se také napsal kus historie trolejbusové dopravy, což je zde patrné z velkého množství pozůstalých,
betonových sloupů. Zvláštností je zde patrný pokus oživit tuto bývalou bohdanečskou trolejbusovou trať v
podobě několika moderních sloupů, které díky své další funkci veřejného osvětlení odsud jen tak nezmizí.
Těsně před odjezdem z této pozoruhodné smyčky nás potkala odměna v podobě příjezdu německého Ikarusu
280 na lince 6. Tento Ikarus z Cottbusu je pod pověstnou německou pečlivostí v naprosto perfektním stavu,
ovšem ne zcela ve všech detailech podobný originálnímu vzhledu těchto vozů. Při nutném průjezdu městem pozorujeme
čilý trolejbusový provoz na Třídě Míru a křižovatce s ulicí 17. listopadu. Trolejbusy, díky absenci v Ústí
běžných trubkových armatur, zde jezdí zcela přirozeně a stejnou razancí jako jiná vozidla. Lze tedy konstatovat,
že na frekventovaných dopravních uzlech nejsou trolejbusy v tomto městě brzdou, jako je tomu stále v Ústí nad Labem.
Při odbočování ze třídy Jana Palacha se v dáli objevil žlutý Sanos, neklamné znamení, že jsme se přiblížili na
místo činu, tj. k dukelské vozovně. Při pozorování hojné účasti laické i odborné veřejnosti spekulujeme, zdali by
takový zájem vzbudila podobná akce v Ústí n. L. Organizace je od počátku obdivuhodná. Již na vrátnici jsou návštěvníci
rozdělování do skupin a po úvodním proslovu jednoho z vedoucích pracovníků DP jsme odváděni na celkovou prohlídku
vozovny. Jako první se dozvídáme v učebně autoškoly něco z historie DP Pardubice. V podání poměrně mladé dívky, která
celý text přečetla, se mj. dozvídám perličky typu: "vozy RO patřily k nejporuchovějším vozům vůbec", či "historický
trolejbus ŠM 11". Prohlídka pokračoval v hale těžké údržby autobusů s prezentací jednoho z výrobců odbavovacích systémů
u nás. Za zmínku stojí prohlídka podvozku Citybusu, naaranžovaného na zvedácích 2 m nad podlahu a zgenerálkovaných
vozů 7xx. Následovala přednáška o napájení trolejové sítě u měnírny MR7, poté prohlídky čerpací stanice, moderní
lakovny, pneuservisu. Zvláštním zážitkem byl průjezd autobusem skrze mycí linku. Mezi halou lakovny a halou těžké
údržby trolejbusů jsem našli "atrakci", která nás zaujala ze všeho nejvíce. Těm nejvíce trpělivým se zde mohlo
splnit tajné přání v podobě řízení autobusu. Ale sem se ještě v našem povídání vrátíme, abychom mohli pokračovat v
exkurzi na údržbě trolejbusů. Zde se opět prezentuje další z výrobců odbavovacích systémů. Naše oči se však upírají k,
opět do patřičné výše zvednuté, 21 Tr, či k vozům 14 Tr v různých stádiích oprav. Toto nenechává chladné naše fotoaparáty
a v rohu této haly nacházíme dokonce rozpracovaný historický vůz Škoda 8Tr, který by snad měl být původem z Prahy, tj. přímý "bráška" toho co
tento den jezdil venku po ulicích (vůz z vozovny Střešovice). Posledním bodem prohlídky byla prezentace
diagnostického zařízení, které se nachází rovněž v této hale. Rozloučili jsme se s naším průvodce a dohadujeme se o
dalším plánu. Větší část výpravy dala přednost svezení s právě odjíždějícím Sanosem a ta menší se odebrala na již
zmíněnou autobusovou autoškolu. Protože je zde hodně zájemců, musíme více jak hodinu čekat. Čekání je
zkráceno detailním fotografováním zde odstavených vozů a že jich zde není zrovna málo, jelikož vozovna
slouží jak trolejbusům tak i autobusům. Navštívili jsme též stánek ústecké prodejny MMR (v Ústí možno
nalézt u Polikliniky), která se zde prezentovala prodejem modelů a zajímavých publikací o VHD. Po hodině
a půl se jeden z nás konečně dočkal! 2 kolečka ujetá po vozovně s autobusem byly vrcholem dnešního dne.
Poté co dorazil Sanos celá a hlavně unavená výprava vyráží k autu a opouštíme vozovnu. Poslední místo
našeho zájmu je ulice Ke Kamenci, kde se nachází historická trolejbusová trať, která má v současné době
status manipulační. Jaké bylo naše překvapení, když na výjezdu z této ulice, přesně uprostřed vozovky,
nacházíme historickou 9Tr s utrženou "botkou". Inu opět příležitost pro fotoaparáty, byť smutný, ale vstřícný
řidič vozu namítá, že není vůbec co fotit. Město perníku a hlavně impozantního trolejbusového provozu
opouštíme okolo třetí hodiny. Jen věříme, že tato návštěva se bude opakovat dříve nežli za 5 let...