Chtěl bych reagovat na Vaše aktualizované stránky a informace o nehodě na Bukově. Velmi zajímavé informace přináší protokol SNB ze dne 16.9.1947. Především je pak velmi podstatná informace o poruše jednoho z trakčních motorů, která při přetížení vozu a popisovaném stylu jízdy nemohla vést logicky k ničemu jinému, než k nehodě. Podle mého názoru se za použití jednoho trakčního motoru při přetížení více jak o 100% souprava technicky zastavit nedala již při běžné provozní rychlosti. Otázkou je, kdy k poruše došlo. Zda během jízdy, někde na svahu již před Bukovem, a řidič pak již neměl možnost celý vlak zastavit, nebo zda dříve a řidič vlastně s touto závadou pokračoval v nouzovém režimu. Je otázkou dalšího studia, zda výzbroj instalovaná na voze umožňovala elektrodynamické brzdění prostřednictvím jednoho trakčního motoru.
Pokud však řidič jel na jeden motor delší trasu a měl-li navíc šanci vlak zastavit ještě před klesáním ze Všebořic, tak další pokračování v jízdě s přetíženým vlakem bylo skutečně příčinou nehody. Vzpomínám si, že někde bylo psáno, že po trase měl řidič volat traťovým telefonem a oznamovat nějakou poruchu. Bylo by vhodné toto prověřit a prostudovat dobové předpisy. Pokud by se toto potvrdilo, tak bychom se dobrali k tomu, že nehoda byla skutečně způsobena neskutečným šlendriánem. Zajímavé by bylo zjistit i praxi řidiče Ridvana, protože v souvislosti s probíhajícím odsunem Němců provozy v Sudetech trpěly značným nedostatkem personálu a za kliky se dostával kde kdo. Řekl bych, že na předmětné nehodě se tenkrát podepsalo více lidí a smrt řidiče byla bohužel příležitostí „najít“ jednoho viníka.

Ing. Tomáš Krebs