Mé první dětské vzpomínky, když jsem začínal vnímat svět, jsou tedy spojeny s Ústím a hlavně s jeho tramvajemi.
Tehdy každá cesta z Klíše-hvězdy (centrální kruhové vrcholové náměstí této čtvrti kam ústilo asi 5 ulic) do města byla možná jen právě tramvají linky č.8 – tedy dnes tzv.“Bowerou“. Typické soupravy těchto tramvají, vždy s jedním vlečným vozem si ve své paměti vybavuji snadno.Sólo „bowery“ jsem nikdy v provozu na linkách neviděl. Jen jako služební jízdy nebo již předělané na služební vozy, které ale byly natřeny celé na šedivo.Všechny tehdejší motorové vozy těchto tramvají měly dřevěná sedadla podél oken.Je zajímavé,že si přesně pamatuji,že jsme raději nastupovali do motorového vozu než do nižšího vlečného z toho důvodu,že v motorovém voze byla pohodlnější cesta než v tvrdě drkotajícím vlečňáku, chladno bylo v zimě však v obou vozech stejné-nevzpomínám si,že by se kdy v tramvajích topilo.V motorovém voze se jelo klidněji, jen se na kolejích pohupoval a nedrncalo to v něm tolik co ve vlečňáku. Proto mne v těch letech hodně překvapila má první jízda pražskou tramvají při návštěvě Prahy. Pražská tramvajová souprava mne proti ústecké překvapila nejen svými dvěma vlečňáky ale zklamala tím, že proti ústecké „boweře“ drkotala po kolejích, skřípěla a jakoby tvrdě jela po kolejích. Stejně drkotavě jezdily a navíc s větším kymácením staré tramvaje na městské trati v Liberci, když jsem tehdy s rodiči navštívil libereckou ZOO (nejednalo se o 6MT známé mi z ústeckých linek č.4 a 5 ale o starý, mě neznámý hranatý vůz).
Zastávka na Klíši byla těsně za centrálním náměstí, které tramvaj přejížděla přesně přes jeho střed. Trať se zde přimkla k pravé straně ulice ve směru jízdy a tak se zde vystupovalo bezpečně skoro na chodník. Po cestě dolů z Klíše se koleje přimkly na levou stranu ulice, tedy koleje byly rovné ale ulice se kroutila. Na jejím konci se tramvaj prudkým obloukem stočila doleva a opustila ulici, protože dál již byla vedena na samostatném tělese s běžnými železničními (hlavovými) kolejemi stále ale vlevo od silnice(vlastně po protisměrné krajnici). Po této jednokolejné trati jsme již ve vnitřní městě ale ještě před připojením na hlavní dvoukolejnou trať z Bukova míjeli vpravo ve směru jízdy malou vozovnu kde vždy byly vidět nejčastěji 2 šedivé pracovní tramvaje a několik nákladních vozů – to mne vždy zajímalo.Pracovní tramvaje měly zachované čelní budky pro řidiče ale místo kabiny pro cestující byla plechová plošina s nízkými postranicemi pro náklad.Na plošině byl většinou naložen písek nebo štěrk.Kolejnice,části výhybek a jiné strojní díly tyto pracovní tramvaje vozily na nízkých krátkých plošinových vozících,které často sunuly před sebou!Všechny tyto pracovní vozy byly natřeny středně šedou barvou bez jakýchkoliv výstražných pruhů neřkuli blikačů. Po levotočivé zatáčce jsme se dostali na náměstí,kde se jednokolejná trať rozdvojila na dvoukolejnou a pravým obloukem se připojila na hlavní dvoukolejnou trať z Bukova.Cesta pokračovala okolo divadla.Kolem divadla byly tramvajové koleje-točna s krátkou výhybnou, na kterých jsem občas tehdy viděl odstavený vlečný vůz. Zde linka 8 odbočila vlevo aby se u autobusového nádraží koleje obou směrů osamostatnily.Jednokolejná trať k nádraží před vjezdem k náměstí odbočovala vpravo k hlavnímu nádraží.
Před hlavním nádražím byla výhybna na které občas stál odstavený vlečný vůz.Vlastní zastávka před nádražím už byla ale za výhybnou. Za touto zastávkou byla výhybka.Vlevo velikým obloukem se trať vracela na náměstí,kde se spojovala s kolejemi vedoucími od železničního podjezdu.Oblouk vpravo mířil pod železniční podjezd pod tratí Ústí – Děčím.Za ním linka 8 pokračovala rovně na most přes Labe,vlevo odbočovala tramvajová trať do Krásného Března.Na mostě už byla tramvajová traˇjiž opět dvoukolejná.Dlažba mostu byla dřevěná,prý z bukových špalků. Byla zde však také další tramvajová zajímavost. Po přejetí mostu a obsloužení zastávky s nástupním ostrůvkem,tramvaj zahýbala v dost úzké ulici prudce doprava na Střekov. Oblouk byl tak ostrý,že vnitřní koleje směrem na Střekov byly splítkou zavedeny do vnějšího protisměrného oblouku kolejí ze Střekova a až po ukončení oblouku se koleje opět rozdělily na normální dvoukolejnou trasu.Splítka byla podobná té současné přažské před Malostranským náměstím.Tedy každý směr měl své vlastní koleje byť těsně u sebe-byla to opravdu splítka ne jednokolejka s výhybkami.Vím to dost přesně.Jednou jsme se v neděli odpoledne vracel s rodiči z jakéhosi výletu vlakem a chtěli jsme u nádraží ve Střekově nastoupit na naši tramvaj č.8 na Klíši.Tramvaj však dlouho nejela.Na točně bylo již mnoho lidí od vlaků ale nikde žádná tramvaj.A tak jsme se vydali pěšky do města.A právě na této splítce v tomto ostrém oblouku stále vykolejená bowera linky 8 s již odpojeným vlečňákem.Několik tramvajáků pracovalo s ručními zvedáky-panenkami a snažili se tramvaj vrátit do správné koleje.Další soupravy linky 8 za nimi nestály – asi je vraceli od nádraží zpět na Klíši.Za vykolejenou tramvají stála další tramvaj bez čísla a bez vlečňáku (nebyl to pracovní vůz ale normální červenobílá tramvaj),která asi přivezla pracovní četu s nářadím.Únava z výletu ze mě rázem spadla a já pozorně sledoval práci tramvajáků. Prý se to zde stávalo často a nakolejování tramvaje zde byla rutinní záležitost.Toto místo tramvaje projížděli opravdu velmi pomalu,tzv.krokem a od kol tramvají se ozývalo při jízdě silné pískání a skřípání dokud se splítka celá neprojela (zacpával jsem si vždy uši jak to byl silný a pronikavý zvuk).Tehdy,zejména v neděli, byly silnice volné a tak nevznikla žádná silniční zácpa.Nikdy jsem v těchto místech nespatřil, ani zkušebně, tehdy novou tramvaj T2 – myslím,že parametry tohoto oblouku a splítky tam asi jejich jízdu nedovolovaly.Dnes jsou domy v těchto místech zbourány a je tam prostorná křižovatka.
Když jsme se vraceli z města na Klíši linkou 8 opět jsem vyhledával jízdu v motorovém voze a to z dětského strachu. Zažil jsem totiž dvakrát, že po odbočení osmičky vlevo z hlavní trati na svou jednosměrnou kolej na Klíši do prudkého stoupání se ještě na jeho začátku odpojil vlečný vůz a zůstal stát pod stoupáním.Nikdy se nikomu nic nestalo, tramvaj couvla, vlečňák připojili, ale ve mně se zahnízdil strach, který jsem nikdy tehdy nepřekonal.A tak dodnes v paměti slyším jak motory bowery pracují do svahu na plný výkon a řidič sype jednu lopatku písku za druhou, aby se celá souprava vyšplhala do prudkého svahu na Klíši.
Již tehdy jsem se divil tomuto náročnému trasování tramvaje na Klíši.Vždyť mnohem jednoduší by bylo nechat tuto trasu odbočit až za další zastávkou směrem na Bukov u tehdejšího fotbalového stadionu (a navíc ještě by se obsloužila frekvence cestujících na v té době silně navštěvované fotbalové zápasy),kam je zaústěna ulice zvolna stoupající na Klíši.Touto ulicí ihned po zrušení tramvaje na Klíši začala jezdila autobusová linka která tramvaj nahradila.O průjezd strmě stoupají původní trasou tramvaje se autobusy prý ani nepokusily! Vše mi vysvětlilo až nedávné poznání,že v době levostranného provozu před 2.světovou válkou jezdila tramvaj na Klíši opačným směrem-provozně tedy pro tramvaje mnohem příznivějším.
Tedy po odbočení vlevo do strmě stoupající ulice vedla tramvajová kolej po její pravé straně na vyvýšeném samostatném tělese, kde ani nebyly tramvajové žlábkové koleje ale na pražcích běžné hlavové železniční koleje.Vím to přesně, protože při pěší cestě ze školy jsme si tam s kluky dal několikrát tramvají zplacatět 1 nebo 3 haléř a pozorovali jsme pískování a těžký výjezd na stoupání plně zaplněné tramvajové soupravy linky 8.Po překonání tohoto prudkého stoupání tramvaj levým obloukem odbočila na levou stranu (tedy do protisměru) mírně stoupající ulice ke klíškému náměstí „hvězda“,kde jela až těsně k náměstí opět po svém vlastním tělese. Nikdy jsem na Klíši nespatřil tramvaj T2. Jen párkrát jsem zažil, že na linku 8 byla místo bowery s vlekem nasazena tramvaj 6MT ale pochopitelně sólo, bez vlečňáku.Byla proto pěkně plná lidí ale výjezd na Klíši byl bezproblémový. To byla ale jen vzácná vyjímka.
Linka č.8 měla pro lidi, kteří přijeli na hlavní nádraží tu nevýhodu,že se muselo jít z nádraží až na náměstí. Když bylo víc zavazadel nebo byla těžká, bylo výhodnější jet od nádraží tramvají směr Bukov a vystoupit u fotbalového stadionu.Cesta domů byla skoro stejně dlouhá,pouze se nešlo ulicemi ale po cestě lesem.
V té době jezdily na Bukov dvě tramvajové linky č.4 a č.5. Jedna končila u vozovny velkou smyčkou objíždějící tam stojící dům, druhá pokračovala dál ale po již jednokolejné trati s výhybnami na Bukov.Nepamatuji se přesně, které číslo končilo u vozovny a která z těchto linek jela dál na Bukov kde trať končila. Obě byly výhradně obsluhovány vazy 6MT s vlečňáky.Vozy 6MT byly stejně pohodlné jako bowery. A tak jsem opět raději jezdil na 4 a 5 „motoráky“ než vlečňáky. Za konečnou na Bukově byla vidět opuštěná trať na Telnici.Podél této tratě jsme často,zejména v zimě jezdili přeplněnými autobusy Škoda RO do Telnice lyžovat nebo v létě na výlety.Vždy jsem celou cestu pozorně sledoval torzo tramvajové trati.Likvidovalo se velmi zvolna.V mé době byla kompletně snesena trolej - měd byla v té době nedostatkovým materiálem. Koleje byly vytrhány ale ponechány na místě až k památníku bitvy u Chlumce,dál do Telnice byly koleje ponechány v zemi ale byly zcela zarostlé travou. Ještě v roce 1964 jsem jako desetiletý kluk jel po této silnici v létě až do Telnice na kole a opravdu po celé trase trati koleje ještě stále byly! Stála i část sloupů, mnohé s charakteristickými obloukovými výložníky.V srpnu 1965 jsme se odstěhovali z Ústi n.L. pryč a tak nevím kdy byly koleje definitivně odstraněny ani kdy tuto cestu zlikvidoval povrchový důl.Dnešní silnice do těchto míst vede přes Užín ale zbytky původní silniční křižovatky u památníku jsou stále patrné.
Na Bukov nejezdily v té době (1957-1965) na linkách nové tramvaje T2.Byly zde sice často vidět ale jen jako služební jízdy bez cestujících do a z vozovny Bukov.Jednou, když se mnou má máma čekala na zastávce u polikliniky na tramvaj směr Klíše,jela okolo služební T2 a její osádka (3 chlapi v montérkách) zastavila a nabídla hezké mamince s malým chlapečkem svezení novou tramvají.Bylo to jistě před rokem 1960,když jsem ještě nechodil do školy.A tak jsem poprvé v životě jel tramvají T2.Kousek za poliklinikou, před topolovou alejí,tramvajová trať opouštěla střed ulice a prudkým obloukem vlevo a následně vpravo se vyhnula topolům a najela na své samostatné traťové těleso s hlavovými kolejemi. Zde byly uprostřed mezi kolejemi příhradové trakční sloupy s obloukovými výložníky na obě strany.A právě zde,před oblouky,musela T2 zastavit a počkat až serpentinou projede v protisměru tramvajová souprava s 6MT.Montéři vysvětlovali,že je to proto,že nová tramvaj T2 musí projíždět oblouky sama,protože se v obloucích vychyluje až do protisměru.Když máma říkala,že jedeme na Klíši tak odpověděli,že tam tyto tramvaje(T2) nesmí a odvezli nás k fotbalovému stadionu,což nám stačilo.
Doménou nových tramvají T2 byly tramvajové linky v dolní části města podél Labe a směr na Chabařovice a Předlice.
Protože jako každé tehdejší dítě jsem byl členem organizace Pionýr, účastnil jsem se i jeho akcí.Tou byly i jízdy pionýrskou tramvají.Tehdy byla jedna „bowera“ přestavěna na dětskou pionýrskou tramvaj.Byla opatřena v podokení části světle modrým nátěrem,okolo oken krémová,střecha světle šedá, ale hlavně byl změněn její interiér.Podlaha ve střední části vozu byla zvýšena o výši jednoho schodu a příčně podél oken byly v uspořádání 2+2 umístěny kovové dětské lavičky s tmavě červenou koženkou polstrovanými sedáky a opěradly.Jel jsem s ní dvakrát, z toho jednou přes Klíši.
Ještě jednu zajímavost v té době Ústí nad Labem mělo.V létě jsem několikrát viděl u nádraží za tramvají směr ZOO otevřený letní vlečný vůz.Moc se mi líbil.Do každé řady sedadel se nastupovalo z boku a vstup se uzavíral řetízky.Tedy celý vůz byl zcela otevřený a střecha byla nesena jen sloupky.V letním vedru jela pak tramvaj poloprázdná a za ní nízký otevřený vlečňák byl vždy plně obsazen.Bohužel jsem se s ním nikdy nesvezl.
Tramvají se jezdilo i na výlety do Předlic,odtud pěšky například k památníku Přemysla oráče atd..Na této trati se jezdilo okolo „chemičky“ k jejíž vrátnici vedla železniční vlečka z nádraží Ústí n.L.-západ.Před vrátnicí bylo úrovňové křižování této vlečky s dvoukolejnou tramvajovou tratí do Chabařovic a tramvaje zde pěkně přes křižování drkotaly.Přes vrátnici byly vidět bizardní elektrické lokomotivy vnitropodnikové úzkokolejky „chemičky“,byly vysoké a úzké a v šedi fabriky vynikaly svým červenokrémovým nátěrem a vysokými lyrovými sběrači od kterých při jejich kolébavé jízdě létaly jiskry.O kus dál byla přes plot „chemičky“ vidět koncová stanice nákladní lanovky od které se do svahu na lanech mezi vysokými sloupy tiše vznášely nákladní vozíky lanovky - dolů plně naložené a nahoru prázdné s korbou obrácenou vrchem dolů.Všude okolo „chemičky“ bylo plno prachu a všudypřítomný zápach „chemie“.
Ještě si pamatuji na tramvajové koleje,které vedly až k ústeckému kostelu s nakloněnou věží ale tramvaj na nich nepamatuji,myslím že byly už v té době od tramvajové sítě odpojeny.
Dále si vzpomínám na v mé době již nepoužívané tramvajové koleje jednokolejné trati,které odbočovaly před příjezdem k nádraží vpravo pod viadukt trati vedoucí na západní nádraží a vedly až na konec Ústí n.L. ulicí pod náspem železniční trati Děčín-Praha podél Labe pod kopcem Větruše.Byly tam bez provozu včetně sloupů několik let,než těsně před rokem 1965 zmizely.
Tak to jsou mé osobní vzpomínky na tramvaje v Ústí nad Labem v letech 1957 až 1965.
Karel Fousek