Jedním ze služebních vozů ústeckých tramvají byl motorový kropící vůz - evidenční číslo 58. Do Ústí nad Labem byl dodán roku 1924 v rámci příprav na velkou výstavu českého německy mluvícího pohraničí. Je jediným motorovým vozem dodaným do Ústí nad Labem prokazatelně z Německa. Elektrické podniky se pro jeho dodání obrátily na firmu Schörling v Hannoveru, která se proslavila dodávkami speciálních tramvajových a silničních vozidel pro komunální provoz po celé Evropě. Vůz měl volnoosý pojezd, upevněný na masivní rám skříně. Na obou jejích koncích byla polouzavřená stanoviště řidiče s plochými čely, odkud se ovládaly kropící hubice. Čela měla širší pevné okno uprostřed a dvě užší spouštěcí po stranách. Po obou stranách vstupů na plošiny byla další dvě okna. Horní rohy všech oken a dveří byly zaobleny. Plošiny byly směrem ke středu vozu uzavřeny rovnými stěnami. Mezi oběma stanovišti ležel válcový reservoár s čerpadlem na kropící vodu o objemu 10,5 m3, konstrukčně zřejmě odvozený z železničních kotlových vozů. Nad ním byla umístěna lávka se základem lyrového sběrače. Kromě hlavních reflektorů měl vůz na střeše každého čela dva přídavné světlomety. Původní nátěr byl zřejmě bílý nebo krémový s tmavými linkami, jediným nápisem na vozidle bylo na reservoáru označení „AUSSIGER STRASSENBAHN“ s ústeckým znakem mezi těmito dvěma slovy. Vůz byl vybaven zásuvkami pro připojování vleků. Pro pohon byla až v Ústí nad Labem dosazena použitá výzbroj AEG s motory U 104 o výkonu 2 x 25 kW. Pravděpodobně v roce 1930 došlo k její obměně výzbrojí BBC s motory GTM 4 o výkonu 2 x 33 kW. Vůz byl původně dodán s lyrovým sběračem, v letech 1936-37 byl dosazen pantograf, což si vynutilo úpravu střešního nosníku. Vůz byl vybaven elektrodynamickou a ruční brzdou. Pravděpodobné rozměry vozu: délka - 7600 mm, šířka - 1900 mm, výška - 3240 mm, rozvor náprav - 2400 ( 2500 ? ) mm. Při přečíslování vozového parku v roce 1943 si kropič podržel své původní označení, tedy číslo 58. Po II. světové válce došlo k mírné úpravě vzhledu (všechna okna na čele a na vnější straně dveří byla pevná s hranatým horním okrajem, spodní část plošin byla natřena šedě) a roku 1954 byl vůz označen číslem 144 (druhé obsazení tohoto čísla). Změnily se i nápisy na vozidle, na boku reservoáru byl nápis „KROPÍME LABSKOU VODOU“ a na čelech pod okny byl nápis „PŘI KROPENÍ NEPŘEDJÍŽDĚT“. Vůz byl vyřazen v roce 1962.

Toto jsou údaje získané a zpracované na základě dostupných a redakcí získaných podkladů. Před několika lety jsem se snažil korespondencí do firmy Schörling získat další možné materiály, psal jsem na všechny možné adresy, jak E-mailové, tak i na adresy získané od německých přátel – bohužel bez jakékoli odpovědi. Až pan Petr Sedláček ze zastoupení firmy Schörling v Praze mi dal jakousi šanci na získání dalších informací o tomto voze. Slíbil mi, že se při další služební cestě do Hannoveru, kde má a kdysi měla tato firma sídlo, pokusí po tomto historickém výrobku této firmy pozeptat. Do dnešní doby se však žádné další informace nepodařilo zjistit, pouze několik negativních odpovědí, že podklady byly zničeny během II. světové války nebo v polovině 90. let, kdy firmu Schörling koupila švýcarská firma Bucher a některé věci při likvidaci již nebyly přebírány.

Smiřme se tedy s tím, že toto jsou všechny informace o tomto speciálním vozidle, a že se i v budoucnu již žádných nových skutečností zřejmě nedočkáme.