V poslední době na těchto stránkách i v tramvajové diskuzi několikrát padl výraz Bovera č.98, hlavně v souvislosti s novým umístněním vraku této bývalé ústecké tramvaje. Pojďme si v krátkosti připomenout dosavadní historii tohoto vozu, protože pevně věřím a doufám, že se jeho osud ještě nenaplnil a že nám přinese ještě hodně radosti. Svou životní pouť začala tato tramvaj roku 1930 v provozovně výrobny firmy Ringhoffer v Praze, ve stejném roce byla spolu se současně dodanými vozy ev.č. 91-97 zařazena do provozu v Ústí nad Labem. Z této první etapy jejího života přinášíme tři snímky přímo z výroby, podobné snímky interiéru této řady ústeckých tramvají jsme měli možnost vidět v souvislosti s Boverou 78.


Z další etapy v již zmiňovaném provozu v Ústí nad Labem se dochovalo několik zajímavých fotografií až ze sklonku provozu této tramvaje, tedy z období do sedmdesátých let minulého století, konkrétně do roku 1966, kdy byl tento vůz s evidenčním číslem 98, které mu vydrželo beze změny až do dnešních dní, vyřazen. Některé z těchto snímků jsou dokonce barevné, což pro tuto dobu nebylo zase až tak běžné. O to cennější tyto fotografie jsou, když si uvědomíme, že jejich autor například místo rodiny na drahý a někdy i nedostupný barevný fotografický materiál zvěčňoval ústecké tramvaje. Dnes mu za to můžeme pouze a jenom poděkovat.




Paradoxně nejvíce fotografií se dochovalo až z období, kdy tento vůz již nestál svými koly na kolejích, ale "zdobil" jednu ze zahrádek v Podhoří.


Následně se stal možným terčem pro plánovaný podnikatelský záměr v oboru restaurace a pohostinství. Již zmíněným podnikatelem byl vůz s číslem 98 na čele a na boku převezen z již zmíněné zahrádky do Chabařovic. Časté převážení tohoto vraku jistě nepřispělo k jeho stavu, ale stále zde byla naděje, že bude zachráněn.


A odtud byl během zhruba půl roku již podruhé v tomto roce stěhován, tentokrát do místa bydliště této osoby, na Střekov - viz příspěvek v tramvajovém DF ze dne 10.1.2006.

Zde vyčkával svého dalšího osudu, aby se po delší době dočkal opět pohupování na laně pod hákem jeřábu, naložení na podvalník a jízdy po okolí města - tedy dalšího stěhovaní. A to jsme již v současnosti, tedy v květnu letošního roku, o kterém již bylo psáno na začátku tohoto povídání.
Na závěr tedy ještě odkaz na stručnou historii vozu a fotografie z posledního umístnění v areálu SHT.

Věřme, že tato až po dnešek zdokumentovaná životní pouť tohoto vozu není zdaleka u konce.